Nejsem politik, ani ekonom a ani vědma. Jsem jen člověk s obyčejným selským rozumem. Ten je podle mého názoru leckdy lepší jak složité ekonomické analýzy a politické rozbory.
Často si kladu otázku (a zajisté nejen já) jak je možné, že ve středu Evropy může být takový šlendrián jako v naší republice.
Jak vůbec může vzniknout místo ombudsmana Českých drah, který bere statisíce a za to se dloube v nose.., jak může stát výstavba dálnic o polovinu víc jak jinde.., jak je možné, že dálnice se staví tam, kde to provoz nevyžaduje (viz. srovnání např. s německými pravidly na stavbu dálnic).., jak si vůbec mohou poslanci zcela vážně navrhovat tzv. superplat, ve výši 200 až 230 tisíc korun.. Jak je možné, že některá firma může získat bez soutěže státní zakázku za 85 milionů a navíc si ještě místo této částky vyfakturovat 766 milionů (viz. aféra ProMoPro).. Podobných otázek je během každého měsíce bezpočet. Potřebuji víc než selský rozum, abych přišel na to, že je něco špatně?
Jen zaslepený člověk nemůže vidět provázanost byznysu s politikou. Kde to začíná? Podle mne již na tom prvém stupínku – v městech a obcích. Již tam mají radní své kmotry, tam se přizpůsobují veřejné zakázky tak, aby to vyhrála jen jedna konkrétní firma. Tam se formují vlivní lidé, kteří jsou po té vystřelováni do vyšší politiky.
Co na to občané? Ti mohou jen bezmocně přihlížet. Nebo se pletu? V minulých volbách si lid český vzal za svou stokrát obemílanou pravdu, že v den voleb rozhoduje každý o své budoucnosti. Stala se nevídaná věc - volič začal křížkovat. Křížkováním se profláknuté persony dostali leckdy mimo hru. Ještě něčím však byly minulé volby zajímavé – lidé zhnuseni praktikami známých politických stran, volili strany nové, od kterých čekali změnu.
Povedlo se! Voliče ovládla euforie, tisk psal o budoucnosti v superlativech, v hospodách u piva zavládlo nadšení – „Jak jsme to těm nahoře natřeli“ a kmotři se na chvíli stáhli.
Jenomže ve hře jsou peníze. Moc peněz. Navíc žijeme v době, kdy názory tvoří média. A tak ještě než skončilo bujaré oslavování toho, jak pravda a láska zase zvítězila nad lží a nenávistí, začaly vyplouvat na povrch aféry parlamentních stran, soudy vynášejí rozsudky o omluvách a kompenzacích za umístění pravdivých cedulí na dálnicích a lid najednou také poznává, že jejich idoly možná nejsou tak neposkvrněně čistí jak si mysleli. Arogance mocných a jejich sebestřednost znovu přináší excesy jako zatloukání věcí víc než zjevných – viz. např. nepřiznání opisu diplomové práce..
Do toho nutnost šetření, zjišťujeme, že na důchodovou reformu je už 5 minut po dvanácté, pokladna prázdná a ideje jsou taky kdoví kde. Začíná se škrtat, všude – tedy všude dole, nahoře, jak jsem psal na začátku, se zas rozdává. Škrty jsou nekoncepční, leckdy pravá ruka neví, co dělá levá. Jak by taky věděla, když je vláda rozhádaná.
Tento stav je živnou půdou pro odborářské bossy, kteří, ač berou rovněž platy, za které by se nemusel stydět málokterý politik, burcují dělný lid. Čekám jen, kdy za této situace zavlaje nad námi prapor nějaké nové extrémistické partaje. Situace je pro to víc než příhodná.
Jsem skeptik? Ale kdež. Já přes to všechno věřím, že z toho kvasu přece jen uzraje to správné víno. Jen nevím kdy a jak. Snad se toho taky dožiju.



(4.25 z 5)
Poslední komentáře